Do známého salónu Podolská chodily dámy z vyšší společnosti, manželky vysoce postavených státních úředníků, a hlavně filmové hvězdy. Pokud jste milovníky starých českých filmů, určitě už jste zaregistrovali, že se sem tam objevila tato firma na nějaké přinesené krabici nebo na jiném viditelném místě. O tom, jak nádherné róby se tu vyráběly, svědčí dodnes záběry na filmových kotoučích. Stačí si vzpomenout na nesmrtelný film „Kristián“, ve kterém krásná Adina Mandlová ladně proplouvá v baru mezi stolky.
o Pamatujete na tu překrásnou kožešinu, ve které je ponořená?
Kožešiny byly právě doménou salónu Podolská. V zakladatelce tohoto vyhlášeného salónu se snoubilo několik vlastností, které ji předurčily pro velký podnikatelský úspěch.
1) Šikovnost – byla vyučená švadlena.
2) Podnikavý duch – s ním spojená obrovská píle a pracovitost.
3) Jedinečný vkus – její modely byly nejžádanější.
A nakonec přišla i ta pověstná kapička štěstí v podobě bohatého manžela. Tím byl bohatý polský šlechtic Viktor Podolski, akademický malíř. Díky němu si mohla Hana otevřít vytoužený salón.
Nic netrvá věčně
Podolská byla opravdu zdatná podnikatelka, která uměla svá díla dobře prodat. Zaměstnávala krásné manekýnky, které posílala korzovat na místa, kam chodila místní honorace. Například na lázeňské promenády. Dokázala využít i natáčení filmů. Tehdejší herci si museli na natáčení pořizovat své vlastní oblečení. A to bylo mnohdy velice nákladné. Proto jim (zvláště herečkám) Podolská nabídla, že si mohou u ní šaty jen půjčit. Byla to pro ni skvělá reklama. Říká se, že osud na jedné straně přidá, aby mohl na jiné zase ubrat. Nejinak tomu bylo i u této schopné ženy. Nejprve jí zemřel manžel, poté mladší syn. Starší syn se dostal do vězení. Sama Podolská po znárodnění o svůj závod přišla a ve svém salónu mohla pracovat jen jako prodavačka